Již před nějakou dobou jsem si začal všímat lidí kolem sebe. Všiml jsem si jedné věci, pokud člověk nezabředává jen v interíéru svého mozku, začne vnímat vzorce a prototypy lidí. Všechny tyto vzorce mají společnou veličinu: STRACH.
Někdo má strach, že neustojí svou roli ve společnosti, někdo zase strach, že nenakrmí svou rodinu, někdo má strach z pavouků, někdo z hadů a někdo zase z uzavřených prostorů. A téměř všichni se bojí smrti. Všichni neustále něco hledají a nikdo ve skutečnosti neví co.
